Příběh BOOMBONU očima zakladatele – PODNIKNI TO!

Dlouhou dobu byla práce na boombonu nárazová. Když se mi podařilo něco rozlousknout, tak se po chvíli opět objevil problém a já dal projekt na nějakou chvíli k ledu, protože jsem ho neuměl vyřešit. 

Rozhýbalo mě až Podnikni to. Pod vedením Vojtěch Pulec jsem do toho více organizovaně a dynamičtěji začal šlapat. Od štíhlého záměru, udržitelného byznys plánu, přes validace (názvu, velikosti a tvaru boombonu, trojitou validaci chuti), až po první zákazníky.

Jednou jsme se s Káťou vrátili dost pozdě z hospody. Sedl jsem si na postel a koukl na telefon. Sotva jsem viděl (pod vlivem piva a únavy) na e-mail od Vojty. Psal mi, že do čtvrtka chce vidět čísla a zpětnou vazbu od reálné cílové skupiny. Loučil se se slovy “tak kopni do vrtule!”. To bylo v noci na středu.

Párkrát jsem zamrkal, zapřemýšlel a asi po minutě jsem se rozhodl, že na další den zruším všechny schůzky a budu vařit bonbonky, abych těsně před dalším Podnikni To je mohl jít prodávat.

Vyzbrojen nervozitou a polepeným kufříkem od pokeru s černobílými nápisy „DEJ ÚNAVĚ K.O.“ jsem jel na ESF MU, kde jsem tehdy studoval. Před posluchárnami jsem začal obcházet hloučky studentů.  Byl jsem hodně nervózní. Ale říkal jsem si, že nemám co ztratit. Čekal jsem, jak to všichni budou flusat, anebo bonbonky zkritizujou. 

Ale! Ono to dopadlo dobře. Možná i skvěle. 80% lidí mi řeklo, že by si to koupilo a 70% si to skutečně koupilo. Dokonce za víc peněz, než jsem předpokládal. To mi hrozně pomohlo. Uklidnilo. Nabilo. Nakloplo. 

Vrtule se začala točit.

A tak začala nová fáze zkoušení a vylepšování.