Příběh BOOMBONU – část 2.

Nejdřív jsem chtěl dělat žvýkačky. Dočetl jsem se, že skrze žvýkání se uvolňuje kofein daleko rychleji, než když se vypije. Každopádně by to pro mě bylo tak složitý, že bych u první žvýkačky byl ještě dneska. A tak jsem začal hledat, jak se dělají ovocný cucací bonbony (jako jsou třeba bonpari) a karamelky. Věděls, že takovýhle karamelky s kofeinem jsou fakt hnusný? Jako FAKT hodně? No nic, zpočátku to moc nešlo. Zkoušel jsem to stále dokola. Dost mě nakopla přednáška od Tomáše Čupra, co jsme měli na ESF MUNI. Říkal, že se nemáme bát jít s kůží na trh. A tak jsem se hecnul. Zabralo mi to přes tři roky. Dnes vím, že to stálo za to. Během té doby jsem třeba zkusil:

• první boombonky odlévat na pečící papír a pak je krájet;
• na první formy si dělat odlitky ze sádry;
• udělat vlastní koncentrát z mandarinek (protože pomeranče jsme doma neměli);
• barvit boombonky kurkumou*;
• navrhnout čtyři stroje. Z toho je jenom jeden alespoň trochu funkční.
• vymyslet několik názvů, přičemž až s tím pravým přišli frajeři z Narrative Media.
• a taky absolvovat kurz Podnikni to. Ale o tom až příště.

Výsledek mého pokus/omyl procesu si můžeš objednat tady: https://boombon.cz.

Díky!

Martin K

* a protože nám teď BOOMBONky barví ovoce, barviva už nepotřebujeme